Je teplota nemoc?

Je teplota nemoc?

Asi tušíte, že odpověď bude ne. Důležité je vědět, že horečku při onemocnění nevyolávajíí viry, ale naše vlastní tělo. Náš mozek dává pokyn buňkám k nadprodukci tepla, dává pokyn svalům, aby se třásly (= zimnice) a třením tak vyráběly teplo, a vzápětí ten samý mozek stimuluje potní žlázy, aby se tělo mohlo díky bohatému pocení ochlazovat. A tak to jde, třeba při chřipce, jako na houpačce. Zimnice, teplota, pocení, zimnice, teplota....proč ale? Je nám zle, ubírá nám to energii, kterou by tělo potřebovalo na samotný boj s virózou.... proč nás naše tělo trápí s tak náročnou a zdánlivě nesmyslnou reakcí?

Nesmyslná je ovšem jen na první pohled. Pro náš imunitní systém je boj s viry obecně dosti oříškem. Na druhou stranu, viry jsou organismy velmi citlitlivé na vnější prostředí a v nepříznivých podmínkách, např. při vyšší teplotě rychle hynou. A to je odpověď. Naše vlastní zdravé buňky vyšší teplotu bez potíží přežijí, viry to spolehlivě zabíjí. I ta samotná únava, která teplotu doprovází, není bezúčelná. Tělo na boj s viry potřebuje zmobilizovat všechny síly a onou únavou nám jednoznačně hlásí : "Jdi do postele. Nech mne pracovat."

Takže automaticky zobnout při chřipce lék proti teplotě (ať nejmenuji), jak nás nabádá nejedna reklama a jít si v dešti zasportovat s dětmi, se může stát cestou k chronickým, potenciálně celoživotním potížím. Pokud imunitní systém nezasáhne rychle, viry se stačí zahnízdit a zamaskovat v samotných buňkách těla a tam už mají imunitní buňky jen omezený přístup. Navíc i zatěžujeme játra, která by měla naopak vyrábět ve větší míře bílkoviny potřebné na protilátky. Z akutní infekce se stane chronická, místo tří dní je nám špatně tři týdny, tři měsíce, tři roky.... a říkáme: "Od té chřipky tehdy v zimě se nemůžu sebrat." A tělo se bude stále snažit zlikvidovat teď už chronickou virózu, budeme stále unavení, možná budeme mít občas mírnou zimnici, či dokonce teplotu.... ale je to už velmi nerovný boj.

Co tedy dělat? Virózám se nevyhneme. Viry, hlavně ty chřipkové a chřipkám podobné s oblibou "převlékají kabáty", aby je náš imunitní systém nepoznal a prostřednictvím protilátek proti nim nezasáhl. Pokud takové přeměněné viry "potkáme", musíme se s nimi znovu poprat a vytvořit protilátky nové. A na to je zapotřebí klid v posteli, tekutiny, vitamíny (a ne jen populární C, ale např. i B vitamíny právě pro zvýšenou tvorbu bílkovin, zinek, vitamín D...) a nechat tělo, ať dělá, co umí. Pokud je teplota příliš vysoká (kolem 39°C), zkusit "babkovské" rady. Zábaly, obklady, vlažná sprcha... Léky by měly přijít na řadu, až když nic nepomůže a jen v nezbytné míře (teplota nad 39°C je samozřejmě riziko, hlavně u dětí. Zvláště u těch, které mají vyšší riziko febrilních křečí. 

A musíme myslet i na rekonvalescenci, týden šetrného režimu po nemoci je nutný standart. Jen tak se naše tělo dokáže vyrovnat s nákazou beze zbytku. Pokud to naše tělo dokáže, znamená to, že je zdravé. Největší problémy, myslím chronického rázu, mají lidé, kteří onu teplotu nebo např. průjem (viz. níže) při styku s patogenními organismy nejsou schopní "vyrobit". Právě v jejich tělech pak zůstávají chronické infekce, které jsou pak příčinou mnoha potíží.

Mimochodem, zvýšená teplota nemusí doprovázet jen infekční nemoci. Jak jsem se zmínila, vyšší teplotu dovedou přežít naše zdravé buňky. Ale ty přeměněné, rakovinné jsou na nepříznivé podmínky citlivé stejně jako viry. Říká se, že každý den vznikne v našem těle cca 50 rakovinných buněk a každý den by je mělo naše tělo dokázat zlikvidovat. Někdy i za pomoci vyšší teploty, pokud tak uzná naše řídící centrum, náš mozek za vhodné. Není na místě mu do tohoto procesu zasahovat a každou teplotu okamžitě tlumit.

Teplota totiž není nemoc, ale nástroj imunity, nástroj našeho těla pro boj o zachování zdraví.

Ostatně, to samé platí o dalších tělesných procesech, jako je průjem, pocení, hleny...

Na škole mne učili, že řešit akutní kašel léky, který ho potlačují nebo zastavovat infekční průjem je stejně nesmyslné, ba přímo nebezpečné, jako zbytečně potlačovat teplotu. Je to nejrychlejší cesta k chronickým potížím. Věřte, že vaše tělo ví nejlépe, co mu v danou chvíli prospěje. Nesnažte se zbytečně zasahovat proti němu, naopak, podpořte ho v jeho činnosti. Naši předci řešili kašel a rýmu inhalacemi a pomohli tak urychlit odchod infekčních hlenů. Na průjem patří např. živočišné uhlí či jíly, které absorbují bakteriální toxiny, ale samotný průjem nestaví.

Měli bychom tak, jak naši předci, přijmout fakt, že naše tělo nedělá nic bezúčelně... dokud funguje v režimu zdraví. Až když ho posuneme z normální, harmonické rovnováhy (= zdraví) do patologické, začne na podněty reagovat nevýhodně. A tady začíná NEMOC. Ta už ale nemá s rýmou a teplotou nic společného.

Tak na to pamatujte při dalším nachlazení, ať zůstanete zdraví. A pokud jste si už stihli nastřádat nějaké ty potíže, nezoufejte.

Protože pokud vedla cesta od zdraví k nemoci, jde to i naopak.

Pozn.: Názory na danou problematiku se nemusí shodovat s oficiálními stanovisky a vyjadřují pouze názor autora.