ADD je reálné. Můžeme ho vidět v mozku!

Pro lepší pochopení mi dovolte malou exkurzi do anatomie. Chování zmíněné v úvodu (ale i jiné) souvisí s tzv. prefrontální kůrou (PFC), částí šedé kůry mozkové v čelním laloku. PFC je považována za "plánovací a řídící oddělení mozku", je centrem pro koncentraci, prozíravost, posuzování, organizaci, plánování, kontrolu impulzivity, empatii a učení se z chyb, které jsme udělali. PFC tvoří 30% lidského mozku.

Na naše chování mají přirozeně vliv další části mozku:

1. ostatní mozkové laloky (přijímají informace ze okolního světa a přeposílají je do čelního laloku k "posouzení" a následnému rozhodování o reakci) - hl. spánkový lalok ovlivňující paměť, učení a emoční reakce

2. mozeček ( ovlivňuje koordinaci myšlení a pohybu)

3. limbický systém ( = emocionální mozek, má vliv na schopnost se sbližovat se s lidmi a "usadit se" v komunitě a rodině, ovlivňuje emoce)

4. bazální ganglia ( mají podíl na motivaci našeho chování, na schopnosti cítit potěšení a na plynulosti našeho pohybu)

5. anterior cyngulate gyrus ve frontální (přední) části mozku (má podíl na schopnosti rozpoznat chyby a přesouvat pozornost)

Dr. Amen provedl na svých pacientech desítky tisíc tomografických scintigrafií mozku (SPECT = zobrazení, kdy je patrné proudění krve přes mozek a jeho aktivita - zjednodušeně zobrazení, jak mozek v danou chvíli pracuje a jak je aktivní) Tato scintigrafie může ukázat v zásadě tři stavy práce mozku a jeho částí - zdravou aktivitu, nízkou aktivitu a příliš vysokou aktivitu.

Dr. Amen podle svých výzkumů rozdělil ADD na 7 typů, které ne vždy musí zahrnovat i pověstnou hyperaktivitu.

 A co je důležité, zjistil, že ADD je skutečné. Můžeme ho vidět v mozku.

Tyto snímky aktivity mozku ukázaly, že pokud se lidí s ADD snaží koncentrovat, části jejich mozku, které mají podíl na koncentraci, zaměření pozornosti a schopnosti činnost dokončit (PFC a mozeček) doslova vypnou - tj. vykazují nízkou aktivitu, právě ve chvíli, kdy by je k aktivitě potřebovali probudit. Čím víc se lidé s ADD snaží, tím je daný úkol pro ně obtížnější.

Aby tito lidé stimulovali neaktivní části mozku, potřebují je "nakopnout" pomocí vzrušení či zájmu. Možná jste si všimli, že ač vaše dítě píše úkol z matematiky tři hodiny, na činnost, která ho baví, se umí soustředit dokonale. Dokud ho baví! Ze stejného důvodu tito lidé vyhledávají vzrušení v podobě adrenalínových aktivit - sportů, sociálních konfliktů, hororových filmů, počítačových her, drog apod. Pokud váš potomek (nebo partner...) soustavně vyvolává hádky a tváří se nechápavě, když mu to vytýkáte, nečiní tak ze zlé vůle. Je to podvědomá reakce ve snaze probudit "mozek k životu" - v podvědomé snaze cítit se normálně. Pokud sami nechápete, co vede lidi k výše uvedeným, leckdy nebezpečným činnostem, tady je odpověď. Jen tehdy, kdy mozek "uměle" donutili k aktivitě, mají pocit, že žijí normálně a tento pocit přirozeně a podvědomě vyhledávají.

Většina lidí z ADD nikdy "nevyroste" a jejich symptomy negativně ovlivňují celý jejich život. Rizika ADD zahrnují nejen sociální a "pracovní" potíže, ale i zvýšené riziko vzniku depresí, zneužívání drog, obezity, kouření, cukrovky 2. typu, Alzheimerovy choroby aj.

Pozn.: I křik, kterým se své dítě snažíte donutit k práci, třeba psaní úkolů, je adrenalínový stimul potřebný k vybuzení PFC k aktivitě. Snažte se :-) na své potomky nekřičet, pozitivní stimulace je stejně prokazatelně účinnější. Nedovolte, aby se váš křik stal pro vaše děti drogou.

ADD není problém jen dětského věku! Táhne se našimi životy a rodinami... dokud s tím něco neuděláme. Poznejte o tomto problému více...